Víš Danulu, on nutně nemusí být sobec, když se snaží tzv.jinak. V mojí sociální bublině není mezi muži ojedinělé, že si myslí, že žena "to" až tak moc mít nemusí. Vím, že to zní divně, ale je to tak. Jsou muži, kteří mají pořád zažitou představu, že žena to dělá hlavně pro potěšení muže, sama to mít nemusí.
Co s tím, nevím. Chápu ženu, že i když že muž snaží, že to prostě nestačí, že tomu něco chybí.
I když jsem dřív nevěru hodně odsuzovala, tak jsou situace, kdy pro ni začínám mít pochopení.
Jen ne každý je schopen ji ustát. Na to bacha. Ono výčitky svědomí můžou člověka dohnat časem. Navíc i když si to sebelépe obhájíš sama před sebeou, víš co chceš, i když budeš mít jasno, že je to jen na sex, tak nikdy nemůžeš vědět, jak se s tím vyrovná ten milenec, jestli se on nezamiluje, nebo i ty (Zžena) do něj. To člověk dopředu nikdy nemůže vědět, i když může být skálopevně přesvědčený, že on nikdy...
Navíc, si myslím, že bez těch citů to prostě není ono. Něco tomu může chybět. Neříkám, že musí být nutně člověk zamilovaný jako Romeo a Julie, ale nějaká ta citová nadstavba tam musí být, jinak je to "o ničem". Být ochotna k sexu s člověkem na kterém mi absolutně vůbec nezáleží, na to už musí být dost odvážná povaha. A mezi sympatiemi, přitažlivostí a láskou je opravdu tenká hranice.
Ale pokud je člověk náruživý, tak bez sexu žít trvale půjde dost těžko. Těžko radit opravdu. Já bych dlouhodobou sexuální abstinenci nedala.
Ale na druhou stranu dlouhodobý milenec může vyústit ve dva možné konce. Buď dřív nebo později vznikou nějaké ty city a "jenom" sex přestane bavit. Nebo sex bez "nadstavby" celkem rychle přestane bavit.