Mám už celkem bohatou praxi.
Zatím se mi, až na dvě výjimky, všichni/všechny partneři/partnerky líbili/líbily. S jednou partnerkou jsem se i spřátelila, mrzí mě trochu, že už se nemůžeme vídat. Ale co, máme novou, doufám, že s ní budu také dobře vycházet. Trochu náročné je, že si musím dávat pozor, abych ji neoslovila jménem minulé partnerky, to by byl trapas.
Jestli ale můžu dát radu, tak je dobré to s kamaráděním s partnerkou syna nepřehánět, hlavně zezačátku, když se tolik neznáte, je lepší si zachovat odstup. S první vážnější synovou partnerkou jsem hned chtěla být kamarádka, ale ona to vzala jako nějakou moji slabost nebo co a nechovala se ke mně dobře.