Celkem to jde. Kupodivu lépe u syna než u dcery, ale i s dcerou je to v pohodě.
Že mohou odejít, no to mohou, každý může, s tím se nedá nic dělat. Nejsou moji, jsou jejich, jsou to příjemní slušní lidé, naštěstí mám dost rušný život, tak nepotřebuju, aby má očekávání naplňovali partneři dospělých dětí.
Popravdě řečeno největší mazec jsou partnerky nejmladšího, má jich asi šestnáct a nepamatuju si je. Ale tomu je pět, většinou k nám chodí po skupinkách, tak se to snažím nějak zamaskovat, že moc nevím, kdo je kdo, a jsem ráda, že se dobře baví.