No puberta. Já ti nevím, jak to naši přežili.. :)
U mého kluka se to zlomilo ze dne na den. Je to úplně čerstvé, asi týden. Občas mám pocit, že je někdo cizí.. Dneska mi řekl - mám to v paži! Někdy nevím, jestli se mám smát nebo mu jednu střelit. On se směje furt. Jako autista nebere ten sociální rozměr, je to pro něj sranda a možnost ukázat, že je už velký. To se těžko vysvětluje, před týdnem byl jako pětileté děcko (mentálně) - to je pořád PLUS tyhle výstřelky.

Holka zlatá, závislost na tabletu je průšvih dnešní doby a teoretické rady o omezeném čase pomáhají uklidnit, ale těžko se realizují. Bojuju s tím taky, denně, a je mi špatně, že se tak z toho stává to "zakázané ovoce" - uáá!
Známá to minulý rok vzala drsně - poslala kluka na vojenský tábor. 14dní bez mobilu, tabletu. Vrátil se nadšený a dodnes má kámoše, s kterými si skypuje a pak spolu paří na dálku jakési válečné hry. Paradox no. Každopádně letos ho posílá znova, a on prý chce :)

Psychologa nevím, sleduj ho a sleduj taky jeho kámoše, uvidíš, jestli "jedou bomby" nastejno nebo se ten tvůj odlišuje a rozhodneš se pak, zda řešit - a k tomu se může hodit ten panák :)
Já jedu v gumových bonbonech a mentolkách. Po večerech samo. Docela kynu, na váze ne, ale ty rozměry už nejsou co bývaly.. Však víme, to je jako s šedinami :)
Taky ve škole je teď hodně písemek a oni už toho mají dost, hezké počasí a vidí jen ty prázdniny (naše děcka už jsou i unavené, ten školní rok je pro ně dlouhý).