Grainne, škoda pro diskuzi, že z osobněvztahové otázky položené zdejším (na Rodině) děláš věc finančního zabezpečení většiny obyvatel ČR.

Dle mého jde opravdu spíš o věc stylu, povahy, chování... než o množství peněz.

Osobně otázku vnímám i nefinančně, řekněme zdravotně - raději si DNES běhám kde chci co chci (někdo třeba jezdí na koni, skáče padákem) s vědomím, že tělo asi opotřebovávám více, než je optimální pro dlouhověkost, dám si kafe a vína kolik mám chuť, ale fakt si to chci užít tady a teď pořádně, naplno, a ne si neužívat, šetřit se s tím, že pojedu déle na zadních kolečkách, ovšem přibržděně. Držím se hesla

je lépe se opotřebovat, než zrezivět.

Že si možná polámu kosti při pádu v nebezpečném terénu (a třeba tam i zůstanu) nebo mě trefí šlak v horách nebo mi sklenka vína denně zkrátí o pár let život mi nevadí. Nemám tedy malé děti, takže si takové uvažování mohu dovolit.

Přispívá k tomu rozhodně i to, že manžel než si stačil některé věci užít, tak zemřel (v 50), ačkoli žil velmi zdravě. Na co tedy čekat, šetřit (se), když opravdu nevíme, co bude za rok (zítra). Neskáču tedy rovnou ze skály s tím, že zkusím létat.

Pokud to vezmu finančně, tak to samé. Neutratím vše do poslední koruny (skok ze skály), ale jinak "si užívám".

Pokud tedy vezmu tu "většinu", která má nízké příjmy, pořád je to o přístupu - někdo si odkládá ty tři stovky, které po úhradě nezbytností může, jiný utratí do 15. vše, co dostal 10., a zbytek měsíce živoří, přičemž mu to utrácení první dny za to stojí. Nebo neumí vůbec hospodařit, ale to je zas jiná věc.