Ananto, naprosto tě chápu, já jsem tááák strašně ráda, že právě díky směnám v práci mám možnost být celkem pravidelně v baráku úplně sama...je to prostě pro mě něco úplně jiného, než když jsou manžel se synem doma...i když si dělají něco svého a nic po mě nechtějí (což je tedy spíš výjimka)...ale prostě tu někdo je...miluju dopoledne, když odvezu kluka do školy, vrátím se a v úplně prázdném baráku se nasnídám, chvíli si přemýšlím, co budu vlastně dělat...a nebo si pak sednu na ten balkón, dopoledne tam hřeje sluníčko a je tam prakticky úplně ticho, jenom ptáci... Představa, že se mnou trvale bydlí prarodiče, kteří mi do všeho mluví, jako tobě, je pro mě tak trochu noční můra...