Na zadní kolečka by člověk myslet měl. Ale ne za cenu toho, že bude škudlit přehnaně, dotaženo ad absurdum je to model člověka v chatrči nebo holobytě o chlebu a vodě, přitom má desítky milionů na účtech a v cenných papírech. Samozřejmě takhle vyhroceně to nemá asi nikdo, ale lidé, kteří si odepírají dopřát si radosti života, aby měli na zadní kolečka není málo. Dost je ale i těch s přístupem carpe diem.

V ideálním případě člověk najde, řečeno jazykem ekonomie, rovnováhu mezi současnou a budoucí spotřebou. Mluvím o lidech, kteří mají možnost volby, část lidí rezervu nemá z čeho tvořit.