Kudlo, zase uz chvilemi pusobis "ze sve moralni vyse", coz je ponekud otravne, jak te mene zdvorile casto upozornuji ostatni a reagujes zostra tam, kde se domnivas, ze je pravda na tve strane. Pak te to brzdi v pochopeni.

Na druhou stranu uznavam, ze city a pocity druhych jsou pro tebe mene citelna polozka a tohle je opravdu vic o vnitrnich zalezitostech cloveka, nez o jedine zjevene pravde.

Takze: NEKDO OPRAVDU potrebuje zit a prozivat tady a ted nejake vyznamne pozitivni prozitky, oporu v praci v podobe nejakeho oceneni pozitivnim zpusobem nema, nebo jen malo, starosti, byt bezneho razu, se na nej sypou vic, nez na jine a on sam citi, ze musi vyhledavat neco, co ho psychicky podrzi, umozni mu odpocinek v jinem prostredi a s jinymi podnety.
Stoji pred dilematem, jestli tedy ma vyhovet svemu instinktu a utratit nejakou zbytnou korunu za pozitky hned, nebo tedy az v tom duchodu.
Pricemz tusi, nebo uz se dokonce presvedcil, ze pokud to neudela co nejdriv, takrikajic se sesype.
Pak by te nemela udivovat jeho volba, protoze pokud to neudela, muze to skoncit i tak, ze se duchodu nedozije - dnes uz vime, ze posramocena psychika se projevuje i fyzickymi projevy nemoci, nebo se bude dlouze lecit, coz take jeho prijmy muze vyznamne omezit.
Samozrejme ta horsi varianta nemusi nastat, ale proc to tedy riskovat?