Přidat odpověď
Ropucho,
no a teď je otázka - je důležitý, aby to, z čeho se radujeme, bylo opravdu něco cennýho (myslím materiálně), nebo je důležitá ta SCHOPNOST se radovat i z takový "podřadnosti", jako je igelitka nebo plechovka od limonády, kterou dneska vyhodíme jako nepotřebný odpad?
Protože co když je ta radost to jediný, co se počítá, a je úplně jedno, Z ČEHO je ta radost? Tj. že na intenzitu té radosti nemá vliv to, jestli se raduješ z prázdný hezký plechovky nebo třeba ze zlatýho prstenu, a že někdy může být konstelace taková, že z tý plechovky máš radost dokonce větší (prsten už je desátej v řadě a nijak se ti nelíbí, kdežto plechovka je nedostupná vzácnost)?
A pak je otázka, jestli je opravdu řešení zvednout životní úroveň tak, abys už neměla moc prostor po to po něčem toužit, stejně tak jako když budeš neustále udržovat pocit sytosti, tak sice nebudeš strádat, ale zase nepoznáš, jaká je to slast, když se najíš na hlad.
Předchozí