Inkluze jako princip je v poradku a potrebna. To, jak to vypada v praxi, je vysledkem toho, ze to neumime. Ono neni divu, skolstvi neumi poradne pracovat i s beznyma detma, natoz s tema narocnejsima. Ze deti spatne nesou, ze toho tolik nezvladnou nebo to zvladaji s mnohem vetsima obtizema? To je problem toho, co se ocenuje. Velke pocty ve tride? To je spatne pro vsechny. Ze nemaji kamarady? No na to staci silneji vybocovat z prumeru, jeden ani nemusi byt hendikepovany. Prijmne to neni. Nicmene pokud jednoho kolektiv prijima a respektuju, zvladnout se to da. Ale ono je taky potrebny v tomto smeru pracovat i s ostatnima detma, samo od sebe to prijimani odlisnosti z nebe nespadne. Rodic postizeneho ditete na sobe leckdy musi hodne makat, pokud chce byt takovemu diteti dobrou oporou, neni nam to dano do vinku samo od sebe s tim ditetem. Takze pokud chce nase skolstvi tohle zvladnout, bude muset na sobe tvrde zamakat taky. Neco je o penezich a tech ze zhora. A neco je proste jen o zmene mysleni a pristupu. A tam se da zacit u jednotlivcu.