Z vlastni zkusenosti, byt mezi svymi je hrozne precenovane. Muj syn ma vic kamaradu z elementary nez ze secondary - specialky. Vsichni se k nemu hlasi, kdyz ho vidi a to jsou to pubertaci. Ono taky chtit hledat v autistickem “kolektivu” kamarady je dost blbost. Deti na zakladce absolutne nemely s jinakosti problem. Ja byla take vzdy v kolektivu jina, na druhem stupni hodne jina, ale tu potrebu blizkych kamaradstvi proste nemam, takze jsem to nijak ukorne nebrala. Samozrejme nemluvim o sikane, ale to je nemoc kolektivu, nikoliv vina jinakosti cloveka. A paradoxne syn ji vic zazil ve specialce a jeste ke vsemu od holek, nez v beznem kolektivu bezne skoly.

Pocit uspechu nebyl problem nikdy, kazde dite muze pocitit uspech a na slozeni tridy moc nezalezi.