Já si myslím, že by se mělo postupovat ve všech případech individuálně, ať už jde nebo nejde o inkluzi. Učitel, který zvládne učit ve vesnické malotřídce, zvládne inkluzi, protože se ve skutečnosti bude chovat ke všem prostě jenom pořád individuálně. V našem školním systému bych si fakt velmi pečlivě vybírala, kam dítě dám, protože je to jak to je. Já bych nikdy nešla s žádným ze svých dětí do spádové školy s tím, že mám nějaké právo, ale hledala bych nejlepší řešení pro moje dítě. A v daném kontextu současného školního systému, inkluze, lidí v něm bych hledala nejlepší řešení, byť se může stát i to, že to nakonec nebude úplně to, co bych si představovala, v ideálním světě nežijeme.
Už jenom absurdní školní osnovy jsou problém, fakt, že školy si zjednodušují práci tak, že dají dětem udělat doma herbář místo aby ho s nimi dělali na škole v přírodě, že pořád děláme nějaké prezentace místo aby se dělaly v hodinách, aby to mělo nějaký smysl... a to neříkám proto, že by se mi to nechtělo doma dělat. Mně to dokonce baví, ale smysl prostě takhle nevidím žádný.