"Kdo si neřekne a předjímá, co šéfík, tak vlastně sám tu situaci tvoří. Možná spolu se šéfem a možná si to dělá fakt úplně sama. Sebevědomí je základ a nevěřit si proto, že jsem ženská je ta největší kravina, co může být. Každopádně pokud ženy opravdu uvažují takhle, tak se těm nižším platům nedivím. Přeci jim ty prachy nebude nikdo nutit."

Já si myslím, že tohle je stoprocentní pravda.

A že muži jsou v úplně stejný situaci.

Když je někdo s prominutím takovej trouba, že se bojí si říct o poctivý prachy za svou poctivou práci, tak to přece není problém toho zaměstnavatele, ale jeho, to s tím, že sám tu situaci spoluvytváří, je naprosto přesný.

Proto mi vadí, když se v tomto případě mluví o diskriminaci, když je to věc, kterou by měla vyřešit ta ženská ve svým vlastním myšlení.

A teď střílím do vlastních řad, protože i já jsem se hodně dlouho odhodlávala k tomu, abych si řekla za svou práci o víc, ne proto, že jsem ženská, ale protože jsem měla strach, aby "se na mě nezlobili". Ale to přeci není problém toho, kdo mě platí, to je můj problém, a svádět svoji neschopnost o tom jen špitnout na diskriminaci mi připadá takový nesvéprávný, sorry. Vždyť ten chlap je v úplně stejný pozicil