Zefýr, jasně, tak někdo to takhle má, to mi přijde normální...já to mám zase tak, že si taťku vybavím skoro denně při nějaké drobnosti, třeba co zrovna v té které situaci vždycky říkal, nebo vidím něco a napadne mě, že to se mu vždycky líbilo a tak...tohle mi bohatě stačí, chodit na hřbitov k tomu nepotřebuju, takhle mám pocit, že je vlastně pořád se mnou...a kdo ví, třeba je, lidská duše stejně v hrobě není, tak může být kdekoli...takhle to mám zase já...