Žubko, letos v únoru to bylo 10 let, co mi zemřel taťka a já zjistila, že ani na žádná místa chodit vzpomínat nemusím...vzpomínám na něj často, vlastně kdykoli, když vidím něco, co měl rád, nebo si vzpomenu co v podobné situaci vždycky říkal apod...takže mi to přijde, jako kdyby byl pořád se mnou...nevím, jestli bych dokázala na nějaké určité místo jít nebo jet a tam tak nějak zrovna v tu chvíli na něj vzpomínat...mám ho tak nějak kolem sebe pořád...jen mě hrozně mrzí, že se tak těsně minuli se synem (jen o týden)
, byli by si moc rozuměli, jsou si v něčem tak podobní...