Teda teď jsem se rozčíila.

Kamarádky malé dítě mělo velmi těžkou nemoc, ještě jedávno v 90 % smrtelnou. Ze dne na den skončilo v nemocnici, někdo s ním musel pořád v té nemocnici být. Druhé dítě nemohlo být samo, rodiče se střídali, pracovali každý v podstatě na míň než půlku úvazku, nespali, byli strašně vyčerpaní. Už nevím, jestli tohle trvalo rok a půl nebo dva. Rodina byla jinak slušně situovaná, matka podnikala a živila 1 až 2 zaměstnance. Nechtěli o nic žádat, nakonec je v nemocnici přesvědčili, že to dělají pro dítě. Od Dobrého Anděla pak dostávali příspěvky. Zpětně myslím, že je to zachránilo před naprostým zničením. Dítě přežilo a podařilo se ho vyléčit, rodina se nerozpadla (!), starší dítě mohlo chodit na kroužky, bylo i na doučování, matka jen tak tak udržela podnikání a zaměstnance (v podstatě bez platu pro ni, jen aby to přežilo) a po skončení toho nejhoršího jeli do zahraničí na dovolenou (ne k moři – v nemocnici je varovali, že si všimli, že když jede dítě po léčení k moři, objevují se častěji recidivy). Dnes ta rodina normálně funguje a občas pošlou nějaký příspěvek do Dobrého Anděla pro změnu oni.