Našla jsem k tomu jeden starší článek Tomáše Feřteka a myslím, že to formuloval naprosto přesně.

"Ono zahánění neúspěšných maturantů na učiliště má ještě jeden rozměr. Velká část z nich jsou ti, kteří studují ve třiceti čtyřiceti při práci. Ti opravdu netouží si pověsit maturitní vysvědčení na zeď ani nechtějí jít na vysokou školu. Stát prostě žádá po kadeřnici, která si chce otevřít kadeřnictví, či po instalatérovi, který chce mít vlastní instalatérství, i po paní, která chce na úřadu zakládat něco do kartotéky, že musejí mít maturitu. A my de facto říkáme. Ano, otevři si instalatérství, ale jen tehdy, když rozeznáš váhu lyrického subjektu v moderní poezii a budeš umět vyřešit kvadratickou rovnici.

Není to zjevný nesmysl? Nejde o to snižovat nároky maturity, jen uvažovat, co máme učit a zkoušet, aby to lidem opravdu k něčemu bylo a kultivovalo to jejich myšlení a vztah ke světu. Stejně tak je nutné přemýšlet, co má či nemá být kvalifikačním předpokladem pro výkon povolání. Jen už proboha opusťme ten C a K způsob uvažování, kdy se mělo jaksi za samozřejmé, že svět bude krásnější, pokud nezdárníky jednou provždy vyloučíme ze všech škol v mocnářství. A že to bylo rozměrné mocnářství!"

https://www.respekt.cz/externi-hlasy/jo-za-prvni-republiky-to-byla-maturita