Když chodil starší syn do školky (2002 - 2006), všichni rodiče i děti se zdravili. S většinou dětí přešel i na ZŠ a i tam jeho spolužáci dokázali zdravit. Je jim 19 - 20 let a stále se zdravíme. O pět let později šel do školky mladší. Na pozdrav v šatně rodiče ani děti neodpověděli. Když jsem jednou udělala test, přišla do šatny a nepozdravila, dívali se rodiče (o 5 i více let mladší) nechápavě. A bohužel to dětem i rodičům zůstalo doteď (8. třída). Nevím, co se během těch pěti let stalo, ale rozdíl je to propastný.
Trénuji děti od šesti do patnácti let. Přibližně polovina menších dětí nezdraví. (Puberťáky nepočítám, ti mají svůj věk a nárok.) Já se snažím každého, kdo přijde na trénink pozdravit, ale ne všichni odpoví. A to je to "učím" už od září.
Když to není v rodině, těžko s tím škola něco udělá.