MŠ, školku nemá ráda, přešla vloni, převlíká se sama, zatímco já svlíkám ve druhém oddělení mladšího. Ona to říkala jí, něco ve smyslu "ty neumíš pozdravit?"
Já tu paní taky nemám ráda, dřív jsem si myslela, že je to předsudek, ale poté, co odešla za roh, kde si pod vousy slyšitelně nepřímo hudrala, že se nemám divit, že syn nedává to ranní svlékání, když ho nenechám to dělat", tak už jí nemám ráda zcela bez výčitek.
Nutit malého introverta do hlasitého zdravení, mi prostě OK nepřipadá, i proto, že jsem to zažila, včetně toho, že si pamatuju, jak moc jsem pak ty lidi nechtěla ani potkat jen kvůli tomu, že jsem je musela pozdravit správně! tak, aby si zas někdo nestěžoval.
Dcera to řešit nechce, těší se, že jí za pět týdnů skončí školka (jedeme poslední týden školy a školky pryč, jsme prohnilí rodiče ).