Když jsme asi před 24 lety zjistili, že syn upřednostňuje levou ruku, brali jsme to jako naprosto normální věc, protože jsme věděli, že to zdědil po svém tátovi. Když nastoupil do školky, tak se nad tím rovněž nikdo nepozastavoval, neměl žádné problémy, naopak, krásně kreslil a to i křídou nebo vodovkama. V první třídě hned po tužce dostal povolení od paní učitelky používat čínskou propisovačku. Ani pak neměl problémy, vždycky pěkně psal a doposud píše. Nikdy nás nikdo neposílal (NAŠTĚSTÍ) na nějaká psychologická vyšetření, zda je u něho dominantní levá nebo pravá ruka. Se svým leváctvím nikdy neměl problémy a tak když jsme zjistili, že levou ruku upřednostňuje i jeho malá dcerka, bereme to jako danou normální věc a věřím, že nikoho nenapadne ji někdy přeučovat na pravou ruku. Zvlášť když už ráda kreslí, stejně jako táta.....