Persepolis,
určitě je to o zvyku. Já jsem prostě zvyklá, že když něco dojde, tak skočím do auta a dojedu si. Kdybych to neměla, tak bych prostě nakoupila v Makru všechno na krabice do špajzu a, když by se dobralo, tak znovu.


Mě jde spíš o to, jestli je ještě v tom +- důchodovém věku reálné někam přesídlit do prostředí ve,kterém člověk celý život nežil. Jde mi o ty sociální vazby,které zejména na venkově nevznikají snadno a o to, jak je to složité žít mimo to,že máš všechno po ruce. Mě stačí,když vyjedu k ségře do Milovi a mám osypky. Prostě tam chcípnul pes a to mám pocit,že jsou ještě ty Milovice díky dostupnosti na Prahu a Bolku to lepší řešení.