Možná trošku rozumím, co tě na tom, zefýr, žere. Sama to mívám podobně a občas se cítím využívaná. Nevím sice, jak to vnímají druzí, ale zkusím uvést pár příhod.

Bydlíme tu asi 10 let, máme velkou zahradu, koupací jezírko, část trávníku vyhrazený na fotbal apod., letní kuchyň. Na dvůr a dále na zahradu se dá dostat buď průchodem přes dům, nebo kolem domu a vraty na dvůr a dál dozadu.
Stávalo se mi (než jsem svoje děti důrazně poučila), že jsem přišla k jezírku a tam kromě mých dvou synů, zdatných plavců, 1-3 děti od sousedů. OK, kluci chtěli poznat místní děcka, až potud OK. Domluvili jsme se, že musím vědět o tom, že je u nás někdo na návštěvě.
Ovšem o prázdninách to začalo sklouzávat do situací, kdy kolikrát zazvonily (či se objevily na dvoře) s tím, jestli se mohou jít vykoupat (žádné, že jdou za kluky na návštěvu). Jednou dokonce i na moji odpověď (to byl doma jen mladší syn, protože byl nemocný) zareagovaly, že nevadí, že je nemocný, jestli si můžou jít zaplavat. Fajn, pořád jsem to brala, že jsou to děcka, že se musí trochu té společenské zdvořilosti naučit atd. Jenže zádrhel nastal, když se syn/synové chtěli jít podívat/hrát si/hrát na PC na oplátku k někomu jinému domů. Tak u toho jiného, resp. u nikoho jiného to nikdy nešlo, a když říkám nikdy, tak mluvím o době třeba 2-3 let (ani o prázdninách to nešlo), vždy se syn vrátil, popř. i se sousedovic klukem, že se jeho rodičům nehodí :-(