Moje babi, která bydlela v produktivním životě v bytě v domě se zahradou, pak když šel děda do důchodu (byt byl služební) šli do bytového domu na vesnici a měli zahrádku. Když děda umřel (babi ho přežila o 25 let, zemřela v 97 letech) tak chvíli ještě zůstala v tom bytě a když šla její dcera do důchodu odstěhovala se za ní na opačný konec republiky do paneláku - každá měly svoje 2+1, kousek od sebe. Asi 15 let, aby si teta odpočinula, byla babi na léto u nás v domě se zahradou - 1-3 měsíce v našem zapadákově. Jednoznačně (i podle ní) jí to líp svědčilo v domě, i když sama by v něm určitě být nemohla, zvlášť po devadesátce. Vždycky se rozchodila, rozhýbala, našla si známé mezi našimi sousedy - šlo o to, že život na vesnici ji nenaučil "jít ven" jinak než za prací a na zahradě je vždycky co dělat, kdyby to mělo být ometání pavučin z plotu . Měli jsme vždyDoma v paneláku třeba tři měsíce byt neopustila :-(. Poslední dva roky života prožila u svého druhého dítěte - mého otce - on a jeho žena se o ni postarali do konce, já jezdila dvakrát za rok hlídat babi a psa vždy na týden, když jeli na lyže a v létě k moři. U nás je místo našeho pobytu v důchodu taky téma - je nám oběma 50, dům prošel v posledních dvou letech velkou rekonstrukcí. Ale není tu plyn, je strašně velký s obrovskou zahradou. Momentálně s námi bydlí jedno dítě s partnerem - mají v domě svůj byt, svůj vchod a dítě s námi v mezidobí 5 let nebydlelo, teď je to ale kvůli škole, uvidíme co dál a nezletilý syn, ten ale předpokládám zmizí. Jsem tu strašně ráda, ALE v okamžiku, kdy by tu jeden z nás zůstal sám (a přiznejme si, že já bych měla větší problém - topení, údržba zahrady, atd.) a/nebo kdybychom nemohli řídit, jsme v pasti. Na dochodnou není nic, město 25 km, nejbližší 3 km, doktory máme ve městě...takže se rozhlížíme po malém bytě ve městě, který pronajmeme, v domě zůstaneme co to půjde (bude to i v závislosti na tom, jestli ho s námi bude obývat někdo z dětí) a pak případně zmizíme do města. Moc ráda bych v domě ještě čtvrtstoletí prožila, ale je to jen zbožné přání, určitě ne plán .