V takové situaci, kdy se zřejmě očekává, že sebou nijak nešiješ, neupravuješ si vlasy, nesaháš na obličej... bych se skácela tak do půl hodiny. Nesnáším to od dětství od dob různých představení, kdy stojíš v hloučku, nedejbože sám, před publikem, čekáš a nic neděláš. Když mluvím a třeba něco prezentuji, tak mi to nevadí vůbec.
Mám problém i se sezením, abych sebou na té židli nešila. Byla jsem nedávno na koncertě jen pro pár pozvaných, židle v ateliéru daleko od sebe, žasla jsem, že existují lidi, co dvě hodiny ani nenakloní hlavu, natož aby třeba pohnuli nohama nebo rameny. Muka!

Čekat někde mi problém nedělá, člověk se nějak zabaví a nestojí vyloženě v křeči.