Bojím. Teda ne tak, že bych kvůli tomu nespala, ale ještě před pár lety bych za největší problém stáří považovala pár vrásek a pomalejší krok. Teď se starám o seniorku a vidím, co vlastně to stáří obnáší a jak smutné to může být. Člověk si to zamlada maluje, že bude čupr babča, co bude s řádit s klubem turistů po vlastech českých, chodit po kafíčkách, blbnout s vnoučatama a v nejhorším si sem tam lupne nějakou piluli na bolavé nohy, ale nikdo nemá zajištěno, že to tak opravdu bude. Kolem sebe vidím většinu těch, kteří by rádi byli aktivní, ale zdravotní problémy je semlely. A kromě vážnějších potíží mají taky spoustu dyskomfortních drobností, často intimních, se kterými se nesvěřují, které jim komplikují každodenní život. Někdy si říkám, že to prodloužení průměrného věku dožití je u některých až nemilosrdné.