Přidat odpověď
Nebojím.
Když už jsem přežila dětství, dospívání a dospělost, stáří mě nedostane.
Nabrala jsem zkušenosti, trpělivost, toleranci (i vůči sobě, svému tělu, psychice). Jsem smířená s tím, že nejspíš přijdou nemoci, s tím, že smysly slábnou, schránka chřadne, křehne... duše korá a paměť se stává čím dál vybíravější.
Budu běhat, až doběhnu. Bez obav.
Předchozí