Já se tak trochu, napůl, těším. Odpadne mi doufám strach, že umřu malým dětem, toho se bojím moc. Pokud mě nebude nic bolet a nebudu mít zásadní problémy (to pravda nevím), mohlo by to být lepší než teď. To samé se týká smrti, umírání se bojím, ale samotnou smrt si představuju tak, že konečně nemusím nic a slastně usnu... Jen chci, aby to přišlo v pravý čas a hladce. Na asistovanou sebevraždu to spíše nevidím, myslím si, že si to v životě mám odpracovat, pokud to jde. Samozřejmě se snažím si zvýšit kvalitu života, ale plakat po něm asi nebudu.