Ale rodič a dítě si nejsou rovni, minimálně právně. Já mám zodpovědnost, lidskou, historickou, morální i právní, aby bylo v životě schopné a sobestačné a bylo platným členem společnosti.
Bude jedinec, který se např. nenaučí jíst vidličkou a nožem, neudržovat pořádek ve věcech i povinnostech, manipulovat ostatními, vyjadřovat se vulgárně, atd., v životě spokojený? Těžko.

Je dost možné, že se pak stane okrajem společnosti, bude z ní odstrkován, dostane se do křížku se zákony, atd.
Takže mou povinností je upozorňovat ho na nevhodné chování (které děti zkoušejí že své podstaty) a ukazovat mu cestu, kterou považuji za správnou.

Pokud se pak rozhodne jinak, jeho věc.