Ahoj Petule,

dekuji Ti za zajimavou reakci. Chci jen rict, ze o tom, ze by ze vsech lidi v Myanmaru salalo a ciselo stesti jsem ale ve svem clanku nepsala. Psala jsem, ze jsou stastnejsi a spokojenejsi nez Evropane. O usmevech nebylo v mem clanku ani slovo.
Bydlim uz rok v Singapuru a cestuji po cele Asii. Myslim, ze uz umim poznat, ktery usmev je od srdce a ktery strojeny, co se skryva za ruznymi narazkami a jak obrovsky je rozdil mezi nasimi kulturami a chapanim sveta. Ano, videla jsem tu hodne lidi pod hranici bidy. Podporovali se ale se svoji rodinou navzajem. Lidi pod hranici bidy jsem videla i v Cechach. Krome Charity jim nepomahal vubec nikdo.
Vis mozna prave o tom je muj clanek - kdyz nekam prijedeme jako turisti myslime si, ze lide zrovna ve chvili kdy tam jsme my musi zarit stestim, aby bylo potvrzeno, ze jsou stastni. Ale - kolikrat denne se jen tak bezduvodne usmivas Ty ? Tvuj muz ? Tvoji rodice a pratele ? Jak rozesmata jsi po celodenni narocne praci ? Po celozivotni ? Lide v nekterych asijskych (nejenom) zemich ziji pod hranici bidy, alespon te bidy jak bidu chapeme my. Ale mozna by nekteri z nich videli spis bidu v srdcich Evropanu, kteri si mysli, ze stesti vychazi z usmevu na rtech a materialniho zabezpeceni.

Pavla Paulu