Ale já třeba někdy schválně mluvím jako teta Kateřina - tedy v nadsázce, někdy přísloví vystihne ve zkratce situaci a odlehčí ji atp...
Zrovna minulou neděli jsem bohužel šla s naším křečkem k veterináři, byl nemocný a byla to jeho cesta poslední. Jak na potvoru plná čekárna, v přepravce chcípající mazlík - a do toho nakráčela nějaká madam s kočičkou, chvíli se ošívala, a pak suverénně zaklepala a všechny předběhla... zírali jsme na ni (teda na zavřené dveře ordinace) s otevřenou pusou - no a já řekla : "nj, drzé čelo - lepší než poplužní dvůr" všichni jsme se trošku pousmáli a nepřišli jsme si jako takoví idioti. Jinak bych asi musela říct něco ve smyslu : co to je za voprsklou pitchu! - a já jsem dáma a sprostě jen myslím :)
Kromě toho nechápu, jak by mohl sečtělý člověk neznat přísloví - co tedy čte? Vždyť to je všude, v literatuře, v kulturním kontextu - je to součást kulturního dědictví. Mění se to, vyvíjí, přidává - ale nemizí...