Louiso, tak oni nejen přesvědčeovali lidi do posledního momentu, že se nic neděje, ale měli to pojištěné i jinak.Moje matka tehdy pracoala v bance a ještě mnoho let poté vždy vzpomínala, jak je prostě ten poslední den zamkli přes noc v bance, aby nemohli jít domů a honem ještě zachránit, co se dalo, ev. varovat své blízké a přátele. Takže tam seděla, věděla přesně, že to jde do p.. a nemohla absolutně nic dělat (no, mobily nebyly). Co rodině zůstalo po znárodnění dědečkovy firmy, zmizelo při reformě - hlavně dost velké životní pojistky atd.