Často se mi vybavuje věta z Kytice - Dceřina kletba, kterou jsem jako dítě vůbec nevnímala, zato teď, když jsem to četla znovu s dítětem....
"A co necháš svojí matce,
dcero má,
a co necháš svojí matce,
jež tě milovala sladce
a draze tě chovala?
Kletbu zůstavuji tobě,
matko má,
kletbu zůstavuji tobě,
bys nenašla místa v hrobě,
žes mi zvůli dávala!"