No vidíš a se mnou se párali. Sice jsem samostatně bydlela v divokých podmínkách, ale bylo to dobrovolně. Nikdo mě z rodného domu nevyhazoval a šla jsem, protože jsem chtěla. A věděla jsem, že se můžu vrátit, kdyby bylo nejhůř. Nikdy jsem se nevrátila, ale bylo fajn to mít za zadkem.

V tomhle smyslu mi přijde nesmysl říct dvacetiletému klukovi, co bere zatím patnáct, že má jít bydlet jinam, i když doma je místa dost a musí holt nějak vyžít. Určitě příspěvek a nedělat servis, ale do roka ho vyhodit (jak tu někdo jiný navrhoval), když zatím nechce? Ježkovy voči, proč by to normální rodič udělal?