Ale on zase dělá jiný věci a já jim do jejich peněz nekoukám, navíc se všichni staráme o starý nemohoucí prarodiče. Vy si to furt představujete, jakože musí najednou každej sám za sebe, přece společná domácnost může fungovat i na úplně jinejch principech (kór, když to v tu chvíli jinak nejde) proto ti chci ukázat jak absurdní by vypadalo třeba to, nějaký ženský nedávat, že bydlí v manžahotelu a proč si jako každej s manželem nenajdou vlastní byt aby byli oba strašnš emencipovaný. Tady se lidi pořád strašně zaměřujou na svobodu a "nezávislost" a aby každej přispíval rovným dílem a nebo aby naopak každej přispíval sám za sebe dle svých možností, řešíte, jak se to má teda dělat, aby někdo nedejbože nebyl vyřírka (vzhledem k lidem který má rád a jako dítě ho taky určitě neoznačovali za vyřírku), pod "prací" si představujete akorát chození do zaměstnání (kdyby teda dotyčný dítě nepracovalo a jen bydlelo a jedno doma, tak by to bylo lepší, protože by si žádnou výplatu nenechávalo sobecky pro sebe?). Vždyť to nedvává smysl. Hrajete si tady na velký pravičačky, řešíte jestli progresivní nebo rovné zdanění a přitom vám nedochází, je jediná amorální věc je násilné donucení, tzn. to, když někdo někomu bere jeho prostředky násilím a omezuje jeho svobodu (což je přesně to co dělá stát) a solidarita je pro vás něco trapně levicovýho spojenýho se státem. Přitom je sakra velkej rozdíl jestli je solidarita dobrovovolná nebo ne. Jedinej amorální čin je porušování něčích práv, ne to, jestli něco přispívá dostatečně, solidarita je zcela ok, pokud je dobrovolná. To, že jsou např. libertariáni označovaný za velký individualisty vůbec neznamená hrát si zásadně sám na vlastním písečku. Znamená to jediné - dobrovolnost, takže to, že je někdo nezávislej a svobodnej vůbec nemusí znamenat, že bydlí sám, nebo podobný věci, znamená to, že ho nikdo neovládá a nenutí ho k solidaritě násilím. Celá tahle diskuse je viditelným důkazem nepochopení tohohle celýho.