Otázka je jasná - kvůli výběru povolání, platu nebo jakkoli jinak?

Já jsem se toho celý život bála, ale prakticky jsem se s tím nesetkala.

Nepracuju tedy ve vyšším managementu nebo něco takového, ale v tom, co dělám, jsem neměla nikdy pocit, že bych na tom byla hůř, protože jsem ženská.

Nemám tabulkovej plat a moje finanční ohodnocení záleží čistě na tom, kolik si za svou práci řeknu. Samozřejmě že to má svý limity a když budu moc drahá, tak mě nikdo nebude chtít, když budu moc levná, tak se nadřu jako vůl, ale v rámci těch limitů je na mně, jak si to nastavím a nepovažuji svou situaci za odlišnou od situace svých kolegů (i oni se musí pohybovat v podobných limitech).

Nikdy jsem neměla pocit, že by věci okolo domácnosti/vaření/péče o děti měly být jen na mně a proč by to tak mělo být. To, že se na nich podílím, považuji za samozřejmost, to, do jaké míry se podílím, je věc, kterou si mohu nastavit (to, že jsem po narození dětí zůstala jako OSVČ a nesnažila se nechat se zaměstnat, považuji za svoje svobodné rozhodnutí, protože jsem chtěla být fyzicky "u toho", až budou vyrůstat, a cenu, kterou jsem za to zaplatila, považuji za adekvátní).

Velmi mě štvou blbý kecy na adresu žen, jako měl třeba ten trouba s tím, že ženy nejsou nastavený na závodění, nebo že mužský ředitel je vždycky lepší než ženská ředitelka. Případně že by chlap měl mít za stejnou práci víc, protože je živitel, že domácnost nebo dokonce oblečení muže je vizitkou ženy, že žena si za znásilnění může sama , a myslím, že kdo to vypustí z pusy, klasifikuje se jako zamindrákovanej deb.il.

Ale nevím, jestli mám takovou kliku nebo co, ale naživo jsem se s tím prakticky nesetkala.

Je to opravdu u nás tak rozšířené, jak tvrdí ti, co se na mě zlobí, že žiju "v jiným světě"?

A jak jinak proti tomu bojovat, než na to nepřistupovat (a některý věci prostě nedělat "jen z toho titulu, že jsem ženská", pokud mě to poškozuje?) Nepřipustit určitý chování vůči sobě, nevybírat si partnery, který se tak chovaj, pokud možno nepracovat pro lidi, kteří se tak chovaj?

To přece máme aspoň zčásti ve svých rukou, nebo snad ne?