Ne nebyla. Tedy, ne že by třeba tchýně mnou neopovrhovala za to, že nejsem doma s dětma a neperu plíny, nicméně to neberu jako diskriminaci. Jsou to jen očekávání okolí, které nehodlám naplnit. Kdo chce může čekat co chce, ale nic mi nebrání to dělat tak, jak chci já.

V práci jsem mám v nejbližším okolí na obdobných pozicích samé muže a mám vyšší plat než oni. Navíc mi platí na plný úvazek chůvu a jim ne, ale nemyslím, že jsou diskriminováni. Jednak jsem lepší a je jedno, kdo práci udělá, hlavně když je hotová a jednak jsem si zavyhrožovala, že bych mohla jít na mateřskou, zatímco je tenhle argument nenapadl.

Uspěla jsem zatím na všech pohovorech, takže ani ve výběrovém řízení mě nediskriminovali, a to jsem měla malé děti.

Jediný náznak diskriminace bylo, když mi moje babička mi na můj dětský sen být vynálezkyní řekla, že to jen pro kluky. Nechápala jsem o čem mluví a babička dodostala od máti takovej kartáč, že už si to nikdy netroufla. Nikdy jsem tedy nic nevynalezla, ale mám podezření, že to nebude babiččinou tehdejší nedůvěrou.

Ani ve škole jsem se nikdy od základky nikdy nesetkala s tím, že by třeba technika nebyla pro holky, a to jsem chodila na vyloženě klukovskou vysokou (pilot a posléze IT). Dcera chodí na matematickou školu a jsou půl na půl s klukama, tak se to asi i s těma klukovkskýma školama lepší.