se nějak rozpadám nebo co.. tak prosím, pomoc!

Případ č. 1:
- neděle 6. května si večer žužlám gumové bonbony (vexta - závislost) a praskne mi korunka. Jsou to horní jedničky + dvojky, dva pravé zuby šup do ubrousku. Obyč pryskyřicové, mám je od srpna, předchozí vydržely šest let.. nespím, mám nervy, nemám peníze, nemám hlídání.
V úterý bude svátek, naše děcka mají volné pondělí, mamka v nemocnici na kontrole s ledvinami, takže beru kluka, prosím ho a vysvětluju mu a jedem na polikliniku k zubařce. Tam probíhá rekonstrukce rozvodů vody a plynu atd. a ona není a nebude tři týdny. Ve vedlejší ordinaci mi milá dr. po prosbách přilepí, vezmi si 250 a upozorní, že je to provizorium, chápu, uleví se mi.
Bojím se o ně, nic moc nejím. Volám na pojišťovnu přímo revizní zubní dr, reklamovat není kde, zubařka ukončila praxi, odstěhovala se; mám výpis výkonů za tři roky zpětně a radu, ať jí moje zubařka zavolá až to budeme řešit, že mi pomůže, aby to nestálo majlant.
Stavím se za mojí zubní, nemá čas, koukne na mě, rezolutně odmítá opravit (to není moje práce), z pojišťovny není nárok (až po dvou letech), budete si muset zaplatit (ok, s výhradou), ale nevím kdy, máme naobjednané lidi až do srpna - do toho chodí řemeslníci a ona s nimi řeší, tak jen houkne ať si zavolám na termín a já padám pryč.
Po dalším týdnu mi mezi ty zuby profukuje, cítím se nejistě, jakýsi tlak, prostě nedrží, otázka času.. Opět nejím a jsem na nervy.
Ráno tam budu volat nebo se stavím, ale mám strach, jak se ona zachová - 1) nemá čas,plno lidí 2) jak se bude tvářit, že má volat revizní, že jsem socka, bez peněz..
Co mi radíte?

Případ č.2:
- středa 23. května, samozřejmě zase večer, mi vypadlo cigáro z ruky (nojo, popravdě) a už jsem ho nemohla zvednout, koukám na ruku a když napínám prsty, ukazováček se nezvedá, nereaguje.. nic nebolí, nic mi není, vyspím se z toho.. No nepřešlo to.
Ráno vezu mamku do špitálu na operaci těch ledvin, sebe neřeším, myslím si, že je to nějaké přetažení, snad z toho háčkování.. Na víkend jsme pryč, už vidím, že samo to nezmizí.
V neděli za mamkou na návštěvu, nechám jí kluka a skočím si na pohotovost. Sestry neví, co se mnou, kam mě "vytřídit", dr mě vyšetří přímo v sesterně, taky neví, chce mě poslat na trauma, rtg a kontrolu tříštivé zlomeniny zápěstí před deseti lety, chce něco na hlavu, vyloučit mrtvičku a chce něco na karpály. Je to cizinec, vietnamec, korejec, tak něco, moc mu nerozumím, mluví doktorsky a ještě huhňá, než to proberem, stojí ve dveřích mamka v županu, že se musí vrátit na pokoj. Beru si Ríšu a jdeme. Ten celou cestu zpívá, skáče, bere věci, odbíhá na cestu atd.. u auta se rozbrečím.. kupodivu to zabírá, on se uklidní, asi spíš vyleká.
Ráno jdu k mojí neuroložce, nejsem objednaná, sestra jak Kerberos, brání doktorku, ale nevyhodí mě, po hodině čekání mě zve dál. Dr žasne, nevěří, že se "nic nestalo", nelíbí se jí to, ale mám pocit, že to bagatelizuje, dává mi rehabilitace a přijďte se mi za týden ukázat.
Byla jsem tam dnes. Mraky lidí, sestra hotová, dneska vás vůbec nevezmu, zařiďte si hlídání a přijďte, počítejte, že to bude napůl dne, dr vás chce vidět, ale nemám vás kam nacpat...
No, odcházím s prázdnou. Na rhb termín v půlce července, nakonec po známosti v našem stacionáři při škole domluveno na čtvrtek. Dělám všechno, jen "levě", ten prst beze změny, nehne se, ale nebolí, cítím jen mravenčení, brnění v konečcích prstů, na hřbetu ruky, v tom zlomu, jak se ohýbá zápěstí mám už bouli nebo otok, ten bolestivý je.

Nikdy mi nic není. Občasné migreny zvládám "přespat", jinak chodím jen na preventivky. Něco je špatně v systému, nikdo nemá čas. Nebo obtěžuju a dostávám to sežrat? Jsou takoví "nedobytní" všichni doktoři nebo ke mě, protože jsem .. socka (oficiálně nejsem nezaměstnaná, ale pečující osoba nebo jaký je na to název)?

Omlouvám se za délku, prosím o rady a taky se podělte, jestli máte podobné zkušenosti - že nikdo nemá čas...!