Monty, za bezdětna a ještě za socíku jsem dojížděla 65 km, vlakem + 2x MHD. Nebudu psát, na kolik mne to vyšlo finančně, ale časově drasťák. Ráno z domu v 5, práce 8-16, domů kolem 19:00. Vydržela jsem to skoro dva roky. Akorát jsem se mezitím vdala a přišlo dítě, takže mi bylo jasné, že s dítkem se toto provozovat nedá a do budoucna ani nebude. Když sem pak po r. 1989 přišli noví kapitalističtí prorokové a mleli o tom, jak na Západě se běžně do práce dojíždí i 100 km nebo se za prací stěhuje, už jsem dávno věděla svoje. Tady ale hlásali nové pořádky mlaďasové s hubou plnou nadšení, z očí jim koukaly dolary jak strýčkovi Skrblíkovi... Taky asi hoši vystydli, když se poté oženili/vdaly a měli/y svoje děti. To jim pak spadly z ok růžové brýle mámení a následoval drsný pád na ústa.