Ja si také myslím, ze i první vztah může byt ten pravý a nebo minimálně ten životně zásadní. Bylo to u me a syn to ma možná podobně. Jejich vztah nehodnotím, jeho dívku od začátku přijímám ( jako u svých děti vidim pozitiva i negativa). Teď po 7 letech ji mám opravdu míč rada. Je hezké, když se milují, když jsou nesobecti, když umí byt zodpovědní i za svého partnera. Bavíme se se synem o uskalich života a žít s prvním partnerem urcite muže přinést nečekané situace a problémy. Otázka je, zda je partneři chtějí aktivně řešit.
Nikdy jsem nechápala vztahy, kdy druhého miluju, ale zároveň přemýšlím, zda s nim vydrzim. Miluju 24 let jednoho muže, možná byly nějaké slabší chvíle, kdy opadla vášeň, zadrhavala se komunikace, líbil se mi ještě někdo jiný. Ale hluboký cit cítím k muži, se kterým jsem od svých 15.