Mě hlavně zaráží, že nikdo nebere v potaz fakt, že právě ty hůře placené práce jsou často fyzicky i psychicky náročné, práce ve zdravotnictví tuplem. Že se top manažer odstěhuje do baráku v satelitu, kde má jeho žena k dispozici další auto na rozvážení dětí a zařizování logistiky typu nákupy, přičemž nemusí ani chodit do práce je přece nesrovnatelný s tím, jak dojíždí nízkopříjmový člověk a jak reálně žije mimo to dojíždění. Takže jsou to všechno dost nabubřelý hraběcí rady. Ale samozřejmě to zní děsně pravicově a kapitalisticky.
Ve mně tedy tyhle debaty pokaždý probouzí vnitřního levičáka a minimálně bych všem těm kazatelům úsporných životů s hodinami dojíždění denně přála to aspoň na pár měsíců zažít.