Tři hodiny ráno je podle mě nejhorší doba ne překvápko, pokud "náhodou" tedy zrovna ještě neprobíhá pařba (ale tahle náhoda se mi nestala snad už 20 let). Jinak v tuto hodinu už nikdy neponocuji, ale taky nikdy ještě nevstávám. Byla bych asi napůl v kómatu, kdyby u nás v tu dobu někdo zvonil. Byla bych tedy asi šťastná, že se neděje žádná hrůza, ale že bych se probrala a začala něco slavit, to si neumím představit. Asi bych matce (ale moje by toto nikdy neudělala) prostě v polospánku někde ustlala, nebo nevím ...