Má radost. To má snad každý(á). Jde o to, jak se projeví.
Možná by bylo lepší méně se soustředit na sebe, jak já, babička, jsem vtipná, roztomilá a nekonvenční, tady mě máte, radujte se a nejdu s prázdnou!
Uvažovat o tom, jak se cítí ta druhá strana, které se to poněkud týká, když jim vtrhnu ve 3 do domu, i když je jedna s hlavních postav vlastní syn. Bude mu (jim) to taky připadat úžasné? Jsou povinni jásat, jinak jsou suchoprdi?

(jestli jsou to ti snobi "nasvatbujenvklobouku", nedivila bych se, kdyby hlavní dveře otvíral Jean v livreji - a pak by ji ohlásil panstvu)