Všimla jsem si, že takhle rodiče trestají neposlušné dítě (nešlo/šlo studovat jiný obor než si přáli, koupilo si/nekoupilo nemovitost, kterou rodiče (ne)doporučovali, má rodiči neschválenou práci, používá jednorázové pleny a má jednodušší život než měla matka...). No a že bylo/je dítě neposlušné, je třeba to přenést i na potomky dítěte. Také jsem neposlušné dítě

U nás dědeček s babičkou navštěvují či pomáhají zcela výjimečně. Hned jak se děti narodily, pravili, ať "rozhodně nepočítám s pomocí", moje děti dělají dlouhodobě všechno blbě a já taky, kritika zvlášť ze strany mé matky je takřka neustálá (případně jiné děti jsou chytřejší, lepší než vlastní vnoučata, protože bez učení znají všechny mosty v Praze ve správném pořadí a bravurně ovládají basový klíč i kilometr pod notovou osnovou).
Paradox: Jsou to jejich jediná vnoučata, jsou na ně nezřízeně pyšní a všude o nich vykládají, jen teda zírám, co. Už jsem se od příbuzných dozvěděla, že vnoučata naučili jíst, vychovali je, starají se o ně, kdykoli si někde trajdám. Jenže už nedodají, že je vidí tak 4x ročně... Moje děti tedy mají geneticky zakódováno "miluj rodinu za každou cenu", takže zatím nezaznamenaly něco nestandardního. Bolavé poznámky prarodičů odkláním, aby k nim nedolehly.

Teda děda, zdá se, zmoudřel zhruba ve věku 78 let, ale to už zase nestačí fyzicky. Do té doby se s ním dalo jen těžko vyjít, teď najednou chápe, že vnučky jsou chytré, spokojené, mají koníčky, z toho jeden v podstatě v jeho profesi - jsou v něm velmi dobré, nikoli výborné – ale baví je. Nás sice určitou dobu udržoval v poloze "výborný", ale zase jsme s tím všichni velmi brzy sekli.

Babičce je teprve 72, takže ještě 6 let a třeba to taky bude dobrý