Přidat odpověď
Mgrubre, ať si každej žije jak chce. Ale ať se pak nediví.
Mám sestru, která od dvaceti pracuje. Donedávna žila v domě rodičů. S přítelem si užívali, co víkend, to nějaká zábava, výlety, v zimě lyže... Teď ve třiceti nemá ušetřeno nic, bydlí v obecním bytě a řeší, že by chtěla na mateřskou a vlastní domek a neví kde na to vzít. Pořád poslouchám, jak to má chudinka těžký, ale nějak se nemůžu k lítostí nad ní přinutit. Deset let měla zajištěné bydlení, žádné závazky, žádný nájem, jen energie. Že všechno rozházela je její vlastní blbost.
Já mám sice vlastní bydlení, sice na hypotéku, ale tu z velké části letos uplatíme. Ale zase nejezdíme na lyže. Asi tak.
Prostě běžný občan průměrného příjmu nemůže mít všechno, nebo aspoň ne hned.
Předchozí