Ahoj holky.
Majo, report, jo?
Mám pocit, že bych musela napsat román, zážitek je to neuvěřitelnej.
Ale zkusím z toho udělat stručnej výtah:
4 etapy á 12 hodin, výchozí i cílový bod na kopci. První etapa byl docela porod, aspoň subjektivně, připadalo mi, že bojuju o každej krok. Není divu, protože co je teplo, tak jsme sice běhali, ale jen na objemy a na pohodu, žádnou rychlost. Takže jsem měla pocit, že neudejchám vůbec nic... Přesto na moje poměry tempo docela šlo.
Druhá etapa trochu delší a to mi asi víc vyhovuje, hlavně už jsem byla rozhýbaná a ještě ne unavená, závěrečnej kopec byl drsnej, jedna fotka těsně před cílem je naprosto nepublikovatelná, mám tam hlavu na stranu jak Zeman a strhanej výraz těsně před umřením ;)
Třetí etapa opět kratší a už byla cítit trochu krize, nohy se ozývaly a unaveně a trochu vlažně už vypadal i pes. Nicméně v průběhu etapy nabral znovu šťávu a obul se do toho, takže dobrý.
Závěrečná etapa nejdelší, nejstoupavější, a nejvíc se nám líbila. Pes před ní stihl přes noc krásně zregenerovat a já jakž takž taky, takže se nám běželo mnohem líp. Organizátoři to měli bezvadně zmáknutý, pokud jde o občerstvovačky (o lidský ani tak nejde, batoh s hydrovakem to jistil, ale psí s dostatkem kádí s vodou na chlazení jsou základ).
Je to úplně jiná logistika, takovejhle etapák, a je to i jinej level péče o psa. Takový to, že když vidím i jen malý známky toho, že si ulevuje, musím se podle toho zařídit, protože jeho pohoda je prostě na prvním místě.
Mám zážitků nepočítaně... proběhli jsme se místy, kde to neznáme a kde bylo krásně, byli jsme tam s lidma, kteří jsou fajn, a myslím, že se budu na obláčku vznášet ještě hodně dlouho - minimálně tak dlouho, jak budu pajdat, protože mám děsně namožený všechny takový ty svalový úpony kolem kotníku, co je člověk používá při stabilizaci blbejch došlapů za psem v terénu ;)