Meluzínko,

ráda si takhle písemně pokecám na netu, tehdy, když se sama rozhodnu sedět u PC a otevřít okno rodiny nebo jiného diskuzáku. Vadí mi komunikace, která mě dostihne, ať chci nebo ne, i tehdy, když se chci soustředit na práci nebo si číst v parku nebo v trolejbusu tupě civět z okna... vadí mi, i když v takových chvílích musím ty pokusy o komunikaci odmítat nebo ignorovat, protože se mi snaží aktivně vetřít nějakým pípáním nebo zvoněním.

U toho momentu "jsem poslední v diskusi, už mi nikdo neodpoví" mě občas zamrzí 2 věci - zaprvé to téma samotné, třeba mě zajímá ještě nějaký názor, za druhé mám blbý pocit, že komunikuju nějak špatně, že jsem tu diskusi nějak "zabila". (A někdy třeba sama vidím, že jsem prostě vstoupila do diskuse pozdě a vše bylo už řečeno, jenom se jak malé děcko cítím potřebu taky vyjádřit, jak ten Pepíček, co se pořád hlásí, aby ukázal, že taky zná odpověď, ačkoliv už paní učitelka mluví o něčem jiném