Adriano, ne, to nejsem já s tou adopcí a opravdu nezačínám s výchovou ve 13. Ona byla vždy vůči výchově rezistentní (kdysi mi toto pojmenování přišlo vtipné), už ve školce byla pro učitelky oříšek - jenže to byla roztomilá, takže z ní měly spíš legraci a byla hodně oblíbená.
Ti specialisté spolu souvisí a není to můj výmysl, někdo jiný by zase řekl, že její problémy neřeším, podle tebe je řeším moc, ale zase dosud jsem jí nevychovávala...to jde nějak dohromady?

Když se jí ptám, co by byl pro ní nejlepší dárek, tak chce být doma sama. Zas tak velký šrumec tu není a má dost prostoru pro sebe (podle mne), hele, kdybych to neměla doma, tak to taky nechápu (já to teda nechápu ani když to doma mám, ale co nadělám). Nezbývá mi než poslouchat meteřský instinkt, ale je to těžký, když vidím, že to nefunguje, ráda bych znala budoucnost a vyvarovala se všeho, co bych zpětně viděla jako chybu...