Hm, takže ty i tvoje matka jste tolik přibraly, ale klidně napíšeš, že chuť k jídlu má dcera po otci ... A Ty si myslíš, že by ti tehdy pomohlo, kdyby ti někdo "nasadil režim" a hlídal tě na každém kroku? Že by to v tobě naopak neprobudilo touhu naschvál se bránit a sníst, co se dá? Já vím, že jsi asi byla tehdy starší, ale on se člověk obvykle ve 13 cítí starý už dost. Já třeba nemám nic proti obezitologii (nejspíš bych to taky zkusila, kdyby měly děti podobné potíže), dokonce si ani nemyslím, že by bylo tak špatně, když lékař dceři řekne, že potřebuje shodit a jaká jsou rizika, když se to nestane. Říct jí to nejspíš za vhodné situace a přiměřeným způsobem můžeš i ty. Ale zároveň by mělo být jasné, že i takovou jaká je a i kdyby vážila těch 200 kg, a i když má tak nemožného otce (kterého jsi ji vybrala ovšem ty) tak ji máš ráda a vidíš na ní něco pěkného a hodného pochvaly ...