Navazuju trochu na téma "pubertální dcera", nicméně té mojí je šest let. Je chytrá, úžasná, šikovná, mrštná... jenže tomu nevěří. Spoustu věcí vzdává, aniž by se o ně pokusila, rychle ztrácí sebedůvěru a motivaci, bojí se neúspěchu ve škole (počítá asi do padesáti, sčítá, odčítá, číst se učit nechtěla, pozná některá písmena, má výbornou paměť).
Má starší sestru (9) a mladšího bratra (4), oba sourozenci jsou extroverti, dcera introvert. Podporu má, oba se snažíme, aby cítila, že jí máme rádi, nicméně jak poznat, že se třeba snažíme až moc?
Dá se dělat něco víc?
Kroužek - chtěla by strašně moc balet, ale to by musela jezdit autobusem sama ze školy, kde nebydlí, do centra okresního města a přejít jednu rušnou silnici, takže váhám.