"Psychologa jsem vnímala jako spojence, kterého si rodiče našli, aby mě přesvědčil o tom, že rodiče mají pravdu a já jsem ta špatná. "

manko, to je hrozná škoda... já jsem taky ta matka, co začala dítě tahat po doktorech, ale měli jsme velkou kliku na doktorku, co se rychle stala spojencem dítěte
nechodili jsme tam proto, aby spravila naše dítě, ale aby naučila nás, jak k dítěti přistupovat... bylo to hrozně osvobozující, slyšet, že naše dítě se nechová divně, že je naprosto "normální", že ji svou výchovou nekazíme a že je všechno jak má být, stačí dítě přijmout takové, jaké je
díky tomu jsme dceru pak zbavili úzkostí a nervozity (hodně pak pomohla ještě třídní na zš, která dceři vlila do žil ohromnou dávku sebejistoty), syna jsme přestali sledovat pro jeho neobvyklé chování a smířili se s tím, že je prostě svůj (takový náš sheldon cooper, střižený s mistrem beanem a adrianem monkem )